Vzduch naplnila těžká vůně vlhké země a tlející vegetace, zatímco se spoutaný muž napínal proti zrezivělým železným článkům, které ho poutaly k mohutnému banyánu. Hluboko v srdci neprobádané džungle denní světlo sotva pronikalo skrz husté koruny stromů a nechávalo ho v neustálém, dusivém soumraku. Srdce mu divoce bušilo do žeber, když se podrostem rozeznělo hluboké, hrdelní zavrčení. Ze stínů se vynořil obrovský levhart, jehož oči planuly smrtící intenzitou. Každý sval v těle šelmy byl napjatý a její ocas se agresivně cukal, když upírala pohled na svou bezbrannou kořist.
Levhart vyrazil vpřed jako záblesk skvrnité srsti a smrtící grácie a zaútočil přímo na uvězněného muže. Ve chvíli, kdy jeho strach dosáhl absolutního vrcholu a šelma se vrhla, aby ho roztrhala, muž zavřel oči a zašeptal několik tichých, zoufalých slov – sekvenci vzácných hrdelních kliknutí a starobylého dialektu, který ho naučil zapomenutý kmen. Levhart uprostřed skoku strnul, jeho mohutné tlapky smykem zapadly do hlíny jen pár centimetrů od mužovy tváře. Agresivní oheň v jeho očích se roztříštil do hlubokého zmatku, jako by ten zvuk náhle probudil hluboko pohřbenou vzpomínku, u níž ani jeden z nich nečekal, že překlene propast mezi člověkem a zvířetem.
Velká kočka sklonila hlavu a opatrně zavětřila, zatímco napětí v jejích ramenech roztálo v podivnou, inteligentní zvědavost. Vlhkým nosem drcla do mužovy třesoucí se ruky, čímž potvrdila pouto, které popíralo zákony divočiny, a poté obrátila pozornost k těžkým železným řetězům. S projevem hrubé, vypočítavé síly vklínila šelma čelisti do nejslabšího článku zrezivělého pouta a trhla hlavou dozadu. Železo s ostrým kovovým prasknutím povolilo a osvobodilo vězně z jeho dřevěné klece.
Když se muž postavil a masíroval si pohmožděná zápěstí, levhart neustoupil zpět do stínů; místo toho stál ochranitelsky po jeho boku s ušima nastraženýma směrem k hlubším a temnějším zákoutím džungle. Na muže padlo náhlé, mrazivé uvědomění, když pohlédl dolů na svého nepravděpodobného zachránce. Šelma stojící před ním nebyla jeho největším nebezpečím. Skutečnou hrozbou bylo cokoli – nebo kdokoli –, co ho tam vůbec připoutalo, a skutečnost, že mu džungle poskytla mýtického strážce, znamenala, že na něj těsně za linií stromů čeká mnohem výjimečnější a nebezpečnější střet.
Muž kráčel bok po boku s tichou šelmou a pohyboval se hustým listovím s nově nalezeným pocitem cíle, přičemž strach, který ho ochromoval, zcela nahradil zvláštní, klidný jas. Brzy dorazili na okraj skryté rokle, kde byly v blátě ještě čerstvé stopy jeho věznitelů, směřující k těžce opevněnému táboru usazenému v údolí pod nimi. Vyzbrojen vědomím, že samotná divočina se ho rozhodla chránit, věděl, že už není kořistí. Muž a výjimečné zvíře společně vykročili na světlo, aby čelili svým skutečným nepřátelům, připraveni získat zpět svou svobodu jednou provždy.